Poslední prosincový den se nese ve znamení oslav, bujarých večírků a připíjení si různými druhy alkoholu. Tradice takovýchto oslav Silvestra je ovšem poměrně mladá, sahá pouze do 19. století.

Sama silvestrovská noc získala na svém významu teprve v průběhu 16. století, kdy se ve většině křesťanských zemí ustálil gregoriánský kalendář a počátek nového roku k 1. lednu.

Veselí a zvyky z pohanských dob, které se vázaly k přelomům roku, však církev nepodporovala, proto se slavení příchodu nového kalendářního roku omezilo pouze na návštěvu kostela. Zde se lidé modlili za jeho dobrý průběh a zároveň děkovali za dobré prožití uplynulého roku.

V 19. století už oslavy 31. 12. začínají připomínat ty dnešní. K Silvestru se také ale v té době vázala celá řada dnes spíše zapomenutých zvyků. I v 19. století se ovšem tyto zvyky dodržovaly spíše na venkově.

Jedním z nich je chození takzvaných ometaček – tedy chudých žen, které chodily po staveních a symbolicky ometaly plotnu. To mělo zajistit, že kamna ve stavení budou v novém roce dobře hořet. Ometačky také přály všechno dobré, za což obdržely almužnu.

Hospodyně se zase vyvarovaly toho, aby nechaly sušit prádlo, což znamenalo nebezpečí smrti někoho z rodiny v nadcházejícím roce.

O půlnoci lidé jedli ovar a křen s jablky, což jim mělo přinést štěstí.

Z konce 19. století pak pochází i zvyk připíjet si šampaňským.

Ne všem lidem na Zemi ovšem začíná nový rok 1. ledna. V pravoslavných a řeckokatolických zemích se dodržuje juliánský kalendář, podle něhož připadá začátek roku na 14. ledna.

V islámských zemích se první den v roce jmenuje Hurra Muharram a počítá se podle lunárního systému, takže není pevně stanoven a může se posouvat. Výjimku z tohoto pravidla tvoří Afghánistán a Írán, kde se slaví začátek roku podle perského kalendáře a připadá na 21. března.

Zajímavostí je také to, že v islámských zemích se počítá jinak i začátek letopočtu. Islám stanoví rokem nula rok 622 gregoriánského kalendáře. Právě v tomto roce se totiž prorok Mohamed vypravil z Mediny do Mekky.

V Izraeli je podobně jako v islámských státech začátek roku pohyblivý a připadá na období mezi 6. zářím a 5. říjnem. Nový rok se podle židovské tradice slaví dva dny.
Čína a některé další východoasijské země slaví začátek nového roku koncem ledna nebo v únoru.

V Thajsku se Nový rok slaví v březnu či dubnu, v Tibetu v únoru. Japonci se novoročně veselí mezi 1. až 3. lednem. Ve venkovských oblastech ovšem oslavy probíhají až mezi 20. lednem a 19. únorem.

zdroj: MEDIAFAX